Skoky na lyžích z vybavených lyžařských skoků jsou součástí severského kombinovaného lyžařského programu a působí také jako nezávislý sport. Rodištěm skokanských můstků je Norsko, kde se v roce 1840 konaly podobné soutěže.
Nejprve lyžaři skočili z přírodních říms na horských svazích a později ze speciálně postavených struktur. Délka letu nebyla měřena, výška skoku byla důležitá. Oficiální registrace dosahu začala v roce 1868. Od roku 1945 byly skoky hodnoceny také podle správnosti letového výkonu, dynamické rovnováhy, držení těla během letu a techniky přistání a zábavy.
Program prvních zimních olympijských her v roce 1924 zahrnoval skoky na lyžích z výšky 70 metrů a od roku 1964 lyžaři skákali ze 70 a 90 metrů skoky na lyžích. Od roku 1992 se osobní představení konají na skokanských můstcích vysokých 90 a 120 metrů, týmové výkony - pouze na 120 metrů.
Skoky jsou hodnoceny pěti rozhodčími na 20 bodovém systému. Zároveň jsou odmítnuty nejlepší a nejhorší známky, počítají se tři průměry. Zvláštní pozornost je věnována technice přistání, při pádu nebo dotyku země rukama, každý rozhodčí získá 10 bodů. Pouze muži se mohou účastnit oficiálních soutěží na lyžích.
Techniky skákání na lyžích se postupem času změnily. Norští skokani cvičili styl seskoku padákem, s nímž byli až do roku 1954 prakticky nezměněnými vítězi na mistrovství světa a na zimních olympijských hrách.
Poté se mistrovství ujali Finové, kteří přešli na tzv. Aerodynamický styl. Během skoku začali lyžaři pevně přitlačovat ruce na trup a ležet téměř rovnoběžně s lyžemi. Finští skokani navíc odhadli, že oslabí pružinu, která přitahuje boty k lyžím, čímž zvyšuje zvedací sílu. Od roku 1964 začali dostávat medaile nejen Finové a Norové, ale také skoky z Německé demokratické republiky, Spolkové republiky Německo, SSSR, Rakouska, Polska a Švédska.
V roce 1989 provedl skok do techniky skákání sportovec ze Švédska Jan Boklev. Po odpudku roztáhl své lyžařské ponožky, což výrazně zvýšilo dojezd. Soudci zpočátku nesouhlasili s novým stylem a udělili Boklevovi nízké hodnocení techniky. Prostě však neměl sklon se vyrovnat a v budoucnu celý svět přešel na vybavení ve tvaru písmene V.
Nový styl skákání dal vzniknout novému profilu odrazových můstků, které se prodlužovaly. Sportovci, kteří se od nich odtrhávají, zachycují proudy vzduchu a stoupají jako kluzáky. Tím se zvýšila bezpečnost letu.
