Ačkoli většina lidí spojuje hokej primárně s ledem a pukem, hrát si s holemi a míčem na travnaté louce je zábava s mnohem delší historií. V Evropě posledních staletí byla tato hra možná populární pouze v Anglii, ale ukázalo se, že je dostačující na to, aby byla zahrnuta do programu letních her krátce po oživení olympijského hnutí.
Hokej se poprvé objevil na IV letní olympiádě v Londýně. Bylo to v roce 1908, ale nelze tuto soutěž nazvat turnajem národních týmů v plném smyslu - zúčastnili se jí čtyři britské týmy, vítězný německý klub a tým z Francie. Na horní řádky finálového stolu pak byli umístěni čtyři britští účastníci. Příště byl travní hokej zařazen do olympijského programu o 8 let později a pravidelně se ho účastnil o osm let později, počínaje letními olympijskými hrami v roce 1928 v Amsterdamu.
Ve starém světě tento sport začal získávat popularitu, počínaje polovinou minulého století a pravidelná evropská mistrovství se začala konat až v roce 1971. V Indii a Pákistánu byla tato hra vyvinuta mnohem lépe, což vysvětlovalo dominanci dvou asijských zemí na olympijských turnajích až do roku 1988. Od 9. do 23. olympiády dostali indičtí hokejisté 8krát zlatá ocenění, jednou stříbro a dvakrát bronz. Pákistánci v tomto období obdrželi tři sady zlatých a bronzových medailí a jednou obsadili třetí místo.
Od roku 1976 se hokejové zápasy stále více konají ne na travnaté louce, ale na umělém trávníku. Tento faktor dal další podnět k rozvoji sportu v mnoha zemích a postupně popřel výhodu Indie a Pákistánu. Od roku 1988 se německé národní týmy staly třikrát mistry, nizozemské dvakrát, Austrálie, Nový Zéland a Anglie jednou vynikaly.
Ženský turnaj se začal konat na olympijských hrách od roku 1980 a národní tým Zimbabwe získal první titul olympijského šampiona. Ve stejném roce se k medailím dostali pouze mužské a ženské týmy SSSR - oba se stali bronzovými medailisty. V historii ruských olympioniků neexistují žádná ocenění v oboru hokej.
