Soutěže o šavle a fólii jsou součástí letních olympijských her od roku 1896. V roce 1900 byla do stávajících disciplín přidána soutěž s meči. Ženy se začaly účastnit šermu na olympijských hrách v roce 1924.
K provedení bitvy potřebují šermíři stopu dlouhou 14 metrů a šířku 1, 5 až 2 metry.
Sportovci používají tři druhy zbraní: meč, rapír nebo šavle. V soutěžích na stupních nebo rapírech je počet injekcí fixován, protože tyto typy zbraní pronikají. Pokud je bitva prováděna na šavlích, což je také sekací zbraň, pak se rány jimi také počítají.
Skazhisty mají právo aplikovat injekce na různé části těla. Výjimkou je zadní část hlavy. Zároveň se rapír může dotknout pouze těla. Zbývající injekce se nebudou počítat. Dalším rozdílem mezi boji pomocí rapírů a mečů je sled útoků. Šermířské šerm probíhá mezi soupeři synchronně a šermíři jednají v určitém pořadí. Právo na injekci se převádí z jednoho sportovce na druhého.
Pro šermíře je důležité, aby byli schopni správně koordinovat své činnosti. Je nutné vyhnout se nepřátelským útokům, způsobovat injekce a údery a současně dodržovat pravidla stanovená pro tento olympijský sport.
Pro přesné počítání injekcí si sportovci oblékli bílou uniformu. Na zbraň je nasazena špička inkoustu nasáklá bavlnou. Při kontaktu s oděvy šermíře, rapír, meč nebo šavle zanechávají stopy.
Velcí sportovci šermu se nazývají maestro. Mezi držiteli rekordů za obdržené olympijské medaile lze rozlišovat italského Edoarda Manjarottiho, který od roku 1936 do roku 1960 získal 13 medailí, z toho 6 zlatých, 5 stříbrných a 2 bronzové. Maďarský atlet Aladar Gerevich je trochu za Manjarotti - má 10 olympijských medailí, z toho 7 zlatých. Na mistrovstvích žen vynikali italští sportovci: Valentina Vezzali a Giovanna Trillini.
