Páté olympijské hry ve Stockholmu (Švédsko) se konaly od 5. května do 27. července 1912. Zúčastnilo se jich 2 407 sportovců, z toho 48 žen z 28 zemí. Program vyhlašoval 14 sportovních a 5 uměleckých soutěží, hrálo se 102 sad cen.
S takovou péčí dosud nebyla organizována žádná olympijská organizace - postavili krásný stadion a podrobně vypracovali soutěžní program. Doslova celé město sledovalo olympijské hry, všude vládla slavnostní atmosféra. Nakonec Pierre de Coubertin viděl realizaci svých hlavních myšlenek.
Hustota výsledků účastníků, stejně jako hojnost záznamů, ukázala, že rivalita sportovců na olympijských hrách dosáhla úrovně, kdy je třeba tvrdě trénovat, abyste vyhráli v jakémkoli sportu.
Vyslání velkého ruského týmu (178 lidí) za těchto podmínek vedlo k mimořádně neúspěšnému výkonu našeho týmu. Noviny mu dokonce říkaly „sportovní Tsushima“. Tým v neoficiálních žebříčcích obsadil pouze 16. místo, a to vše proto, že bylo spěšně obsazeno.
Tým USA měl nejvíce zlatých medailí - pouze 63 medailí, z toho 25 zlatých a 19 stříbrných a bronzových. Z hlediska celkového počtu medailí (65 kusů) však předběhly Švédsko Švédsko (24 + 24 + 17) a sportovci z Velké Británie obsadili třetí místo - 41 medailí (10 + 15 + 16).
Je pozoruhodné, že Finsko, které bylo v té době součástí Ruska, představilo nezávislý tým, který nakonec získal čestné 4. místo s 26 medailemi (9 + 8 + 9). Rusko mělo pouze 4 medaile (2 stříbrné a 2 bronzové). Byla tu však další medaile - zlatá. Po soutěži byla podána jezdeckému Karlu Rummelovi. Při překonávání překážek se sportovec s nimi nemohl vyrovnat. V důsledku toho se jeho kůň zhroutil na Rummel. Přesto sportovec ochotně vylezl na koně a dosáhl cílové čáry, neustále držel ruku na hrudi. Po dokončení ztratil vědomí a zlomeninou 5 kyčlí byl převezen do Stockholmu.
Po tomto dramatu následoval švédský král Gustav V, patron her na částečný úvazek. Osobně nařídil obsazení dalšího obsazení a předání Rummelovi přímo v nemocničním pokoji.
Také na Games of the V Olympiad byla poprvé uspořádána soutěž umění. A první „zlato“ v rámci kulturního programu her bylo uděleno básni „Óda ke sportu“. Jeho autory byli Němec M. Eschbach a Francouz G. Hochrod, ačkoli později se ukázalo, že „Ódu ke sportu“ napsal Pierre De Coubertin a tato jména byla pouze pseudonymy. Coubertin tak chtěl přiblížit německé a francouzské národy čelící rostoucí hrozbě vojenské akce.
