V Německu se zrodila tradice zapálení olympijského plamene z pochodně, která se přehnala přes kontinenty. Olympijský štafetový závod vynalezl Karl Dim, generální tajemník výboru olympijských her, který se konal v Berlíně v roce 1936.
Slavný sochař Walter Lemke vytvořil projekt první olympijské pochodně. Na Olympii se rozsvítilo velkým parabolickým zrcadlem a během 12 dní a 11 nocí bylo přeneseno do Berlína. Na štafetě se zúčastnilo 3331 lidí, kteří překonali cestu o délce 3187 km.
Později, v roce 1938, německý režisér Leni Riefenstahl natočil film o tomto štafetovém závodu, který se jmenoval Olympia.
Podle tradice, olympijská pochodeň byla nesena běžci, ale někdy jiné způsoby dopravy byly zvyklé na pohyb to. Byl transportován lodí, letadlem, kánoí a dokonce i velbloudem. Na cestě k olympijským hrám v Melbourne v roce 1956 nositelé pochodní nesli pochodeň na koni, protože během jejich cesty se konaly jezdecké soutěže ve Stockholmu.
V roce 1976 udělal olympijský oheň fantastickou cestu. V Olympii byl převeden na rádiový signál a poté byl pomocí satelitu přenesen do Kanady. Tam rádiový signál aktivoval laserový paprsek, který zapálil oheň nových olympijských her.
Olympijské pochodeň také navštívilo mořské dno. V roce 2000 byl nesen podél Velkého bariérového útesu u australského pobřeží biologem Wendy Craig-Duncan. Svítilna perfektně shořela pod vodou díky speciální šumivé směsi vyvinuté vědci speciálně pro tuto událost.
Nejdelší relé hořáku bylo nazváno po celém světě. Trvalo 78 dní a konalo se v roce 2004. Olympijský plamen prošel z ruky do ruky 11 400 pochodní. Ujel vzdálenost 78 000 kilometrů. Během světového štafetu pochodeň olympijský oheň poprvé navštívil Afriku a Jižní Ameriku. Byl nesen všemi městy, ve kterých se olympijské hry dříve konaly. Závodní štafetový závod začal a skončil v Aténách, kde se konaly letní hry v roce 2004.
