Od roku 1908 je krasobruslení součástí olympijských her, ale bruslaři se stali pravidelnými účastníky těchto soutěží v roce 1924. Bez tohoto sportu je dnes olympiáda jednoduše nepředstavitelná.
V roce 1908 se v Londýně konaly olympijské hry. Je pozoruhodné, že prvním zlatým medailistem v tomto sportu byl ruský krasobruslař Nikolaj Panin-Kolomenkin. Stal se nejlepším v uměleckém programu bruslení, který se tehdy nazýval „speciální postavy“. Prvními vítězi v párovém bruslení byli němečtí bruslaři.
Krasobruslení je oblíbenou olympijskou disciplínou pro diváky, a to i pro ty, kteří se sportem moc nezajímají. Tato krásná akce na ledě, která se hraje na hudbu, je spíš jako tanec. Soudci hodnotí nejen techniku popravy, ale také umění účastníků. Proto jsou kladeny vysoké nároky na krasobruslaře. Čím vyšší je úroveň připravenosti sportovce, tím snadnější a ladnější je tanec.
Olympijské soutěže krasobruslení mají čtyři typy, které odpovídají stejnému počtu sad medailí. K dispozici jsou samčí a ženské bruslení, párové bruslení a tanec na ledě. Jeden program by měl zahrnovat několik povinných prvků, tj. určité kroky, skoky a otočení. Kromě toho by mělo být provedeno na hudbu dané postavy a rytmu. Všechny tyto parametry určuje Mezinárodní bruslařská unie.
Bruslaři nejprve absolvují krátký program, který by měl také obsahovat nezbytné prvky, jako je podpora, emise atd. Je důležité ukázat techniku a umělecké vystoupení a pár ukázat úplnou synchronizaci pohybů bruslaře. Poté se provede libovolný program.
Při ledovém tanci si mohou bruslaři vybrat jakoukoli hudbu, včetně vokálů. Všechny pohyby však musí odpovídat charakteru doprovodu a sportovci musí striktně dodržovat rytmus. Taneční páry vystupují třikrát.
Na olympijských hrách se podílí celkem 30 mužů a žen na jediném bruslení, 20 párů a 24 tanečních duetů. Zároveň mohou hrát pouze zástupci týmů, jejichž federace zemí jsou členy Mezinárodní bruslařské unie. Sportovci musí být starší 15 let.
Související článek
Alexander Gorelik: biografie, tvořivost, kariéra, osobní život
